Vesnická láska

21. března 2008 v 17:26 | Lucka |  Příběhy
Karel studoval na vysoké škole. Lenka také. Chodili spolu velmi dlouho. Od střední školy. Zamlklý intelektuál a místní krasavice. Zpočátku mu všichni záviděli, ale postupem času si zvykli. Už je přebolela prohra, kterou utrpěli od úplného outsidera. I oni se totiž pokoušeli Lenku "sbalit". Neúspěšně. Ta dala přednost osamocenému mladíkovi před všemi vesnickými Don Juany.
Začala ho brát s sebou mezi lidi. Nedávali jim mnoho šancí. Tipovali, že jim to spolu vydrží jen několik týdnů. Ale zatímco se jiné páry rozcházeli, oni dva stále setrvávali spolu. A zdálo se, že jsou šťastní.
Postupem času se posměch a pomluvy změnily v úctu a obdiv. Každý viděl hloubku lásky, kterou dávali veřejně najevo. Nestyděli se za ni. Nesnažili se ji skrývat. Stali se z nich živé legendy.
Nikdo se nesměl míchat do jejich takřka posvátného vztahu. Vesnice si je vzala za vzor a důsledně je chránila. Párkrát se stalo, že se někdo z vedlejších dědin snažil flirtovat s Lenkou, ale vždy to skončilo pořádným výpraskem.
Nekladli tomu žádný význam. Snažili se stát úplně stranou. Zatím vždy všechny útoky odrazili. Ale osud jim připravil těžkou zkoušku.
Okolní pozemky a rekreační oblast koupil bohatý podnikatel z Prahy a přistěhoval se do nově postavené vily. Spolu s ním sem přijel též jeho jediný syn. A neznaje pravidla, začal se dívce dvořit. Kupoval jí drahé věci, jezdil za ní ve svém novém autě a všemožně jí nadbíhal. Samozřejmě narazil na odpor místních, ale stačilo vytáhnout pár tisícovek, zaplatit několik rund v hospodě, a měl cestu volnou. Poslední překážka překonána. Teď se mohl soustředit na svůj cíl: dostat Ji.
Karel se podplatit nenechal, ale co mohl dělat, když peníze utrácel za svá vysokoškolská studia. Byl nadaným studentem Karlovy univerzity a dojíždění mu sebralo většinu financí. Přesto doufal v oboustranný cit, o kterém bláhově myslel, že vydrží navěky. Naivní idealista! VŽDY rozhoduje bohatství.
Nemohlo to dopadnout jinak. Dala mu kopačky. Vykašlala se na něj. Obrátil se na kamarády s žádostí o pomoc, ale i ti mu nastavili záda. Pouze se mu vysmáli. Neviděli, jak moc ho zrada ranila. Nikdy se neuměli vcítit do druhého. Nezajímalo je cizí nitro. Proč taky?
Konečně to pochopil. Prokoukl tu hru, kterou s ním hráli. Věděl, co musí udělat. Jediné východisko z bezvýchodné situace. Zachovat si aspoň trochu cti.
Jednoho večera zmizel. Za pár dní ho našli na mýtině v lese s prostřelenou hlavou. V ruce fotku své milé a báseň od Poea…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí můj blog??

Je skvělí 27.8% (136)
Je dobrý 18.8% (92)
Ujde to 15.3% (75)
Mohl být lepší 17.4% (85)
Nelíbí se mi je strašný 20.7% (101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama