Srpen 2008


Německý ovčák

7. srpna 2008 v 12:28 | Lucka

Německý ovčák (German Shepherd Dog)

Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.
ANGLICKÝ NÁZEV:
něm.: Deutscher Schaferhund; angl. German Shepherd Dog
PŮVOD:
Německý ovčák je poměrně mladé plemeno, ustálené až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. Poprvé bylo představeno na výstavě v Hannoveru v roce 1882. Na konci 19.století začala německé ovčáky používat policie, armáda a jiné ozbrojené složky jako přední strážce a vyšetřovatele. V době první i druhé světové války němečtí ovčáci pomáhali v armádě jako zdravotníci. Ve 20. století bylo plemeno přiznáno a získalo po celém světě všeobecnou popularitu, hlavně díky svým vynikajícím služebním schopnostem.

POPIS:
Německý ovčák je plemeno služebních psů.
Středně velký pes obdélníkového rámce, silný, energický a dobře svalnatý. Pohlavní rozlišení je zřetelné: psi jsou mohutnější, než feny. Mírně protaženého typu s dobře vyvinutými svaly. Hlava menší, úměrně posazená k tělu, klínovitého tvaru, čenich silný, nosní hřbet rovný. Lícní kosti mírně zakulacené. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu a nahoru, stojící. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet rovný, široký, záď dlouhá, mírně spádovitá. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Krk suchý, silný. Bedra krátká, postupně přecházející na zadek. Zadek je okrouhlý, plynule přechází ke kořeni ocasu. Ocas vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům i níže. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 až 66 cm, průměr je 62,5 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 61 cm, průměr je 57,5 cm.
VÁHA:
Pes váží 30 až 40 kg.
Feny váží 22 až 30 kg.
SRST:
Srst středně dlouhá, tvrdá a hustá, s bohatým podsrstím, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Předpokládané zbarvení je jasné: pásově šedý, pásově rezavý, černé s pálením, vlčí-šedá, celo-černá s nádechem, černé.

CHARAKTER:
Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností k chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.
Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Chovatel musí mít neustále na paměti, že Německý ovčák vyžaduje nejen pevnou ruku a dobrý výcvik, ale také neustálý dostatek pohybových, zátěžových aktivit. Bez práce a aktivity se tento pes stává zlým a nezvladatelným. Pro německé ovčáky je charakteristické onemocnění zvané jako "Skrytá dysplázie kyčelního kloubu", proto buďte velice obezřetní již při výběru štěněte, aby toto onemocnění od rodičů toto nepodědilo.
PÉČE:
Chovatel musí mít neustále na zřeteli, že německý ovčák vyžaduje výcvik a dostatek volného prostoru k realizování svých pohybových aktivit.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DS
ČÍSLO STANDARDU:
166 (Německo)

Bígl

6. srpna 2008 v 15:49 | Lucka

Bígl

Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parforsním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyly ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.
Bígl - Autor:Martin Smrček
Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a s dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné, svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá.
Zbarvení: nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy uznávané u honičů, kromě játrové.
Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoliv však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milý a nenáročný.
Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolání. Má sklon k tloustnutí.
Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.
Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.
Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější, baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.
pes
cca 33 - 40 cm
fena
cca 33 - 40 cm

Border kolie

6. srpna 2008 v 13:16 | Lucka

Border kolie

Původ: Na britsko - skotském pomezí (border = hranice), vznikla vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů s cílem získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Jako plemeno se začala utvářet zhruba před 150 lety, první registrované border kolie se narodily roku 1893. Britský Kennel Club plemeno uznal až v roce 1976, FCI až koncem osmdesátých let.
Border kolie - Autor:Martin Smrček
Popis: Středně velký pes s polodlouhou (řidčeji též krátkou) srstí, obdélníkového formátu. Harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, čenich se směrem ke špičce zužuje. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené, pohyblivé. Oválné oči daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Zbarvení: různé, nejčastěji černobílé.
Charakteristika: Živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý a obratný pes. Mírný a přátelský k lidem i ke zvířatům, svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý.
Zvláštní nároky: Border kolie naléhavě vyžaduje činnost a zaměstnání, bez nich se stává nezvladatelnou a nepříjemnou. Je třeba se jí intenzivně věnovat, učit ji stále novým cvikům a kouskům, zúčastňovat se nejrůznějších psích sportů: agility, fresbee, flyballu atd.
Užití: Považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Bezkonkurenční při agility i dalších psích sportech. Pes univerzálních schopností s výjimkou oblastí, které vyžadují ostrost či agresivitu.
Výskyt: Ve Velké Británii velmi oblíbená, šíří se v Evropě i u nás.
Možná záměna: Snad s obyčejným "voříškem". Na první pohled ji však prozradí zbarvení i typická plíživá chůze.
pes
53cm
fena
o něco menší

Hovawart

5. srpna 2008 v 17:24 | Lucka

Hovawart

Původ: Plemeno vzniklo uměle na počátku našeho století s cílem znovuvytvořit starého německého selského psa. Do chovu byli použiti nečistokrevní psi chovaní na německých vesnicích, dále němečtí ovčáci, maďarští kuvaszi, gordonsetři, pyrenejští horští psi, leonbergři a snad i psi novofundlandští a švýcarští salašničtí.
Popis: Středně velký, silný a zároveň elegantní dlouhosrstý pracovní pes. Hlava úměrná k tělu, nosní hřbet a mozkovna stejně dlouhé. Trojúhelníkové uši daleko od sebe, dosahují ke spodní čelisti. Obdélníkové tělo s rovným a pevným hřbetem a mírně spáditou zádí, hlubokým a silným hrudníkem. Ocas bohatě osrstěný, nesený podle nálady nad hřbetem nebo svěšený. Srst nápadně krásná a dlouhá, mírně zvlněná, v barvě zlaté, černé s pálením nebo (vzácně) celočerné.
Charakteristika: Vyrovnaný, spíše klidnější, přitom však velmi pohyblivý, vytrvalý a bystrý pes. Spolehlivý uvnitř rodiny, nedůvěřivý vůči cizím. Výborný obranář i stopař.
Užití: Všestranné pracovní plemeno, schopné skládat běžné zkoušky z výkonu. Rozený hlídač, spolehlivý ochránce, dobrý pes rodinný.
Zvláštní nároky: Hovawart bezpodmínečně vyžaduje dobrou výchovu a výcvik, hodně pohybu a odpovídající zaměstnání. Hodí se k trvalému pobytu venku. Srst potřebuje pravidelnou, i když ne příliš časově náročnou péči.
Výskyt: Nejběžnější v Německu, i u nás však už bylo odchováno několik set jedinců.
Možná záměna: Hovawart v plavé barvě se velmi podobá zlatému retrívrovi. Ten je však v průměru o 10 cm menší, má hlubší hlavu a ocas nese ve vodorovné linii, bez zatočení na konci.
pes25-40kg63-70cm
fena25-40kg58-65cm

Čivava krátkosrstá

5. srpna 2008 v 16:28 | Lucka

Čivava krátkosrstá

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Čivava krátkosrstá - Autor:Martin Smrček
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má hladkou, jemnou, lesklou, přiléhající k tělu.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.
pesideální 1-2kg15-23cm
fenaideální 1-2kg15-23cm

Čivava dlouhosrstá

4. srpna 2008 v 13:27 | Lucka

Čivava dlouhosrstá

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Čivava dlouhosrstá - Autor:Martin Smrček
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má dlouhou, jemnou, hedvábnou, splývající, s praporcem na ocase. V obličeji, na hlavě a na koncích končetin krátká.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.
pesideální 1-2kg15-23cm
fenaideální 1-2kg15-23cm

Akita inu

4. srpna 2008 v 12:42 | Lucka

Akita inu

Původ: Velmi staré plemeno z Japonska, kde mu byla již od roku 1500 vedena plemenná kniha, nejstarší na světě. Původně šlo o psy střední velikosti, používané k lovu, ostraze a tahu. K nim byla od 17. století systematicky přikřižována těžká dogovitá plemena, aby je bylo možné používat na psí zápasy. Po jejich zákazu se plemeno ocitlo před zánikem. Teprve po roce 1945 byly vybudovány základy moderního chovu.
Akita inu - Autor:Martin Smrček
Popis: Velký souměrný špicovitý pes. Středně dlouhý čenich se ke konci zužuje. Oči malé, tmavé, takřka trojúhelníkové. Uši poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné mírně dopředu. Tělo téměř kvadratické (feny mohou být o něco delší), hřbet rovný a silný, hrudník hluboký, břicho vtažené. Ocas silný a vysoko nasazený, nesený stočený nad hřbetem. Chůze elastická. Nejdelší srst na ocase, dále na kohoutku a na zádi. Zbarvení: červená, sezamová, žíhaná nebo bílá. Všechny uvedené barvy kromě čistě bílé musí mít bělavé chlupy po stranách čenichu, na lících, na hrdle, na hrudi, na břichu, na spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin tzv. "urajiro".
Charakteristika: Navenek působí dojmem klidu, majestátu a ušlechtilé síly. K cizím je spíše nedůvěřivá, vůči útočníkovi dokáže tvrdě a nekompromisně zasáhnout.
Užití: Dříve všestranný pracovní a rovněž bojový pes, dnes chován jako plemeno společenské a hlídací.
Zvláštní nároky: Někdy má sklony ke rvačkám. Vzhledem k poněkud tvrdé povaze i značné fyzické síle se hodí spíše pro zkušené kynology.
Výskyt: Ač k nám byla dovezena poměrně nedávno, rychle se rozšířila a dnes patří k běžně, i když nikoliv masově chovaným plemenům.
Možná záměna: Stavbou těla se velmi podobá dalším japonským špicům, na první pohled se však od nich odlišuje velikostí a mohutností.
pes
67cm
fena
61cm

Zlatý retriever

3. srpna 2008 v 19:16 | Lucka
Země původu: Velká Británie
Celkový vzhled: symetrický, vyvážený, statný, vyrovnaného pohybu, má laskavý výraz.
Charakteristika: poslušný, inteligentní a vyjadřuje přirozenou pracovní schopnost.
Povaha: laskavý, přátelský a důvěřivý.
Hlava a lebka: vyvážená a dobře stavěná, lebka široká, bez hrubých rysů, dobře sedí na krku, čenich je dobře vyvinutý, široký a hluboký. Délka nosní části je přibližně rovna délce části lebeční, nos je černý.
Oči: temně hnědé, dobře posazené do stran, tmavá víčka.
Uši: střední velikosti, zavěšené přibližně v rovině očí.
Morda: silné čelisti, které mají dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus, to znamená, že horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Krk: dostatečně dlouhý, suchý a svalnatý.
Přední končetiny: jsou rovné s dokonalým kostěným podkladem, ramena dobře přiléhají, má dlouhé lopatky se stejně dlouhým ramenem, což umisťuje končetiny pod tělo. Loketní klouby jsou pevné.
Trup: vyvážený, dobře svázaný, hrudník je prostorný a hluboký. Žebra jsou dlouhá, pružná, hřbet pevný, rovný.
Zadní končetiny: bedra a končetiny jsou silné a svalnaté, dobře utvářená stehna a lýtka, dobře zaúhlené kolenní klouby. Hlezna jsou rovná. Při pohledu zezadu nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Zásadně nežádoucí je kravský postoj.
Tlapy: kulaté, kočičí.
Oháňka: nasazena a nesena ve výši hřbetu, délkou dosahuje ke hleznu, bez kadeře nebo zakroucení na špičce.
Pohyb: živý a energický. Pohyb předních i zadních končetin je přímý a pravidelný. Krok je dlouhý, bez náznaků nepravidelného pohybu předních končetin.
Osrstění: hladké nebo mírně zvlněné s dobrou podsadou, nepropustnou pro vodu.
Zbarvení: jakýkoliv odstín zlaté nebo krémové, nikdy ne červené či mahagonové. Několik bílých chloupků je přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: kohoutková výška psů je 56 - 61 cm, fen 51 - 56 cm.
Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.

Dlouhosrstá kolie

3. srpna 2008 v 10:19 | Lucka

Dlouhosrstá kolie

Celková charakteristika: velmi krásný pes, silný a aktivní, bez stopy hrubosti v tělesné stavbě a nervozity nebo agresivity v chování.
Hlava: zláštnost hlavy kolie je důležitým znakem plemene. Ze všech stran má hlava čistě řezané, hladké linie. Lebka je plochá a stejnoměrně se zužuje od uší ke špičce černého nosu. Při pohledu z profilu probíhají horní linie lebky a čenichu rovnoběžně, rovně a jsou stejně dlouhé, rozdělené sotva znatelým stopem. Spodní čelist je silná a dobře formovaná. Oči: důležité, protože dávají psovi milý výraz. Středně velké, poněkud šikmé, mandlového tvaru, tmavě hnědě barvy (s výjimkou blue merle zbarvení, u kterého jsou často oči modré nebo modře skrvnité). Inteligentní výraz.
Uši: malé, přiměřeně od sebe posazené. V klidu složené zpět, při pozornosti nesené polovztyčené, to znamená dvě třetiny ucha jsou vztyčené a vrchní třetina je překlopena přirozeným způsobem dopředu.
Chrup: zuby přiměřeně velké, čelisti silné s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem.
Krk: svalnatý, silný, odpovídající délky, dobře klenutý.
Hrudní končetiny: lopatka šikmá, končetiny rovné, s nepříliš silnými kostmi, dobře osvalené, přičemž loket nevbočuje ani nevybočuje.
Trup: obdélníkového rámce, hřbet pevný, lehce klenutý v bederní partii, žebra dobře klenutá,hluboký hrudník.
Pánevní končetiny: svalnatá stehna, dobře zaúhlená kolena. Hlezna silná a nízko položená. Tlapy oválné, s pevnými polštářky.
Ocas: dlouhý, dosahující přinejmenším k hleznu.
Osrstění: dlouhá krycí srst je na pohmat drsná, velmi hustá, jemná podsada, bohatý límec a hříva, obličejová část krátce osrstěná, stejně jako špičky uší. Na zadní straně hrudních končetin je delší srst, pánevní končetiny nad hlezny bohatě osrstěné. Ocas je bohatě osrstěný.
Zbarvení: tři kombinace barev - sobolí zlatá s bílou, trikolor a blue merle.
Velikost: výška v kohoutku, která je podle standardu FCI přípustná, je u psů 56-61 cm, u fen může činit výška v kohoutku 51-56 cm.


Často kolie bývá popisována jako přátelský pes dobré povahy, venku energický a ostražitý k neznámým osobám a velmi oddaný pánovi a jeho rodině. Tento pes obvykle není nervozní ani útočný. Po svých předcích, kteří po generace tvrdě pracovali jako ovčáčtí psi, zdědila kolie svědomitost a vyjímečnou inteligenci

Šeltie

2. srpna 2008 v 19:30 | Lucka
Šeltie pochází původem z Velké Británie, doba jejího vzniku se datuje v době 18. století. Dříve šeltie využívaly jako pastevecké psy, dnes jsou to velmi dobří společníci. V průměru se dožívají 12-14 let, váží okolo 6-7kg a měří zhruba 35-37cm.
Šeltie je inteligentní, bystrý pes, který je prost jakýchkoli známek nervozity. Je jemná a citlivá, k blízkým lidem velmi přátelská. Je však také velmi temperamentní a živá.
Svému pánovi je velice oddaná, je přátelská i k celé jeho rodině a dětem. K cizím lidem je však nedůvěřivá a uzavřená. S ostatními psy a domácími zvířaty vychází většinou dobře a nevyvolává konflikty.
Pokud s dětmi vyrůstá, je jim nejbližším kamarádem. Ve vztahu k nim je velmi trpělivá, tolerantní a opatrná. Pokud však není šeltie na děti zvyklá, vyhýbá se jim.
Šeltie je inteligentní a bystrý pes, ráda se učí a je aktivní, její výchova tedy nebývá příliš náročná a obtížná. Jako u všech psů je nutná výchova k poslušnosti, u šeltie je pro její radost z pohybu a zaměstnání velmi vhodný výcvik obratnosti. Protože je šeltie velmi živý a temperamentní pes, někdy se může na výcvik méně koncentrovat, proto je potřeba citlivý a trpělivý přístup. Učí se ale velmi snadno.
Šeltie je velmi společenský pes, proto je lépe chovat ji v bytě, kde se brzy stává věrným členem rodiny. V bytě vyhraďte psovi místo tam, kde se nejčastěji nachází členové rodiny, ale kde může zároveň nerušeně odpočívat. Šeltie, na rozdíl od kolie, spí ráda v teple a na měkkém, proto jí připravte útulný pelíšek, ve kterém se bude cítit dobře a bezpečně.
Šeltie potřebuje také dostatek pohybu, ráda běhá venku a po svých předcích zdědila i velkou radost z práce, proto je dobré ji zaměstnávat. Toto plemeno je velmi hravé a aktivní do vysokého věku, šeltie rády skáčou a aportují. Můžete se s nimi také úspěšně zapojit do soutěží agility.
Srst šeltie je nutné nejméně dvakrát týdně důkladně pročesat a vykartáčovat, v období línání by se srst měla kartáčovat denně. Největší pozornost věnujte srsti za ušima, kde se můžou tvořit chomáčky. V oblasti tlapek je nutné srst zastřihovat. Psa koupejte dle potřeby, stačí třikrát do roka, a to pouze za použití speciálního šamponu pro dlouhosrsté psy. Šampon by měl obsahovat norkový nebo kokosový olej. Pokud je pes zablácený, stačí osprchovat vodu bez použití šamponu břicho a tlapky. Pozornost věnujte také okolí očí, občas je omyjte borovou vodou. Kontrolujte také čistotu uší, v případě potřeby je vyčistěte. Jednou za měsíc zkontrolujte psovi také chrup, jestli se na zubech netvoří zubní kámen, který by bylo potřeba odstranit. Drápky psa udržujte krátké.
Šeltie je velmi nebojácná, odvážná a pozorná, a pro svou nedůvěřivost k cizím lidem bývá velmi dobrým hlídačem, který upozorní na každého nevítaného návštěvníka.
Toto plemeno, jako řada jiných, trpívá dědičnými problémy. U šeltie je zvýšené riziko zlomení kostí končetin, zažívacích potíží a očních vad.
Ačkoli byla šeltie vyšlechtěna jako ovčácký pes, časy se změnily, a dnes má jinou úlohu. Úlohu dokonalého společníka. Po předcích jí však mnoho zůstalo v krvi, a tak majitelé nesmí zapomínat, že není v žádném případě pouze hračkou nebo elegantní ozdobou příbytku či přímo gauče. Šeltie musí mít pocit, že je svému pánovi potřebná, a že má své úkoly, které musí plnit pro radost svému pánovi.
Šeltie je ideálním psem jak pro práci, tak do domácnosti. Jako přítulný a veselý kamarád vám bude přinášet mnoho radosti a štěstí. Za vaši lásku a péči se vám odmění svou oddaností, láskou a přátelstvím.

Kavkazský ovčák

2. srpna 2008 v 14:23 | Lucka
Kavkazští ovčáci jsou více než středně velcí případně velcí psi od silné až po hrubou tělesnou stavbu, jsou od přírody ostří a k cizím lidem nedůvěřiví. Tyto zvláštnosti, a navíc jejich vytrvalost, nenáročnost a schopnost přizpůsobit se v nejrozdílnějších povětrnostních podmínkách, nabízejí možnost používat kavkazské ovčáky v téměř všech klimatických pásmech bývalého Sovětského svazu. Nejvíce rozšířeni jsou kavkazští ovčáci v Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu, v Kabardino - Balkarské autonomní republice, Dagestánu a Kalmycké republice, dále ve stepních oblastech severního Kavkazu a v oblasti kolem Astrachánu. V Zakavkazských oblastech jsou psi většinou mohutnější, ve stepních oblastech naproti tomu lehčí, vysokonozí, často dokonce i krátkosrstí.Silná, vyrovnaná, klidná povaha. Povahový typ s dobře vyhraněnou obrannou reakcí, projevovanou v aktivní formě. Ostrost a nedůvěra k cizím lidem jsou typické.


Jack russel teriér

1. srpna 2008 v 10:58 | Lucka

Jack Russelův Teriér (Jack Russell Terrier)

Jack Russelův Teriér je přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácnosti.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Jack Russell Terrier
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
POPIS:
Plemeno loveckých psů, které je pro velké množství barevných variet, rozměrů a vzrůstů oficiálně neuznané. Standard byl potvrzen pouze Klubem milovníků tohoto plemene ve Velké Británii. Jeden ze známých Jack Russel teriérů byl v 80. letech se svým pánem, sirem Finnesem, jak na severním, tak na jižním pólu. Oči jsou malé, mandlového tvaru. Uši jsou polo-visící, překlopené dopředu, ve formě latinského písmene V, přilnuté k hlavě. Hruď není široká. Ocas je vysoko postavený. Tento pes je v chovatelství velice populární.
VÝŠKA:
V kohoutku asi 28 cm, výška však není standardní.
SRST:
Srst je rovná, hustá, přiléhavá s dobrou podsadou. Barva je bílá s černými nebo tmavě rezavými skvrnami.
CHARAKTER:
Je to pes přívětivý, dobře přizpůsobivý k životu v domácích podmínkách, je miláčkem všech. Dobrý lovec, odvážný krysař, vhodný pro hlídací službu.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 2 - Malí teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
JRT
ČÍSLO STANDARDU:
345 (Velká Británie)

Chodský pes

1. srpna 2008 v 9:15 | Lucka

Chodský pes

Původ: I když se jeho chovatelé snaží navazovat na tradici starých chodských ovčáckých psů, jak je známe z obrazů Mikoláše Alše a knih Aloise Jiráska, chodský pes začal fakticky vznikat až od roku 1985 v důsledku snah J. Findejse. Zpočátku byli použiti různí vesničtí psi odpovídajícího typu, jejichž majitelé se přihlásili na základě výzvy a fotografie, zveřejněné v kynologickém časopise. Dodnes bylo odchováno přibližně kolem 500 jedinců.
Obrazek

Chodský pes

Popis: Středně velký dlouhosrstý ovčák. Hlava s plochou lebkou, s čenichem o něco kratším než mozkovna a vyznačeným stopem. Oči středně velké, mandlové, tmavohnědé. Uši krátké, vysoko nasazené, vzpřímené, kryté delší hustou srstí. Krk ladně nesený, pružný. Tělo obdélníkového rámce, s oválným, k loktům sahajícím hrudníkem, rovným pevným hřbetem, krátkými bedry a vtaženým břichem. Končetiny rovné, silné, dobře osvalené. Ocas dosahuje k hleznům, bohatě osrstěný, při vzrušení se zvedá nad úroveň hřbetu. Srst dlouhá s výjimkou obličejové partie, hran ušních boltců a předních stran končetin. Zbarvení: černo-tříslové (black and tan).
Charakteristika: Temperamentní, aktivní, ne však zbrklý. Snadno cvičitelný a dobře ovladatelný pes. Vyniká otužilostí a nenáročností.
Zvláštní nároky: Měl by být celoročně ubytován venku. Potřebuje vhodné zaměstnání.
Užití: Pracovní pes, schopný služebního výcviku. Velmi dobrý hlídač. Může pracovat jako pes ovčácký, lavinový, záchranný. Vhodný i pro začátečníky.
Výskyt: V České republice je pravidelně odchováván a zvolna se šíří.
Možná záměna: S německým ovčákem, má však delší srst (i na uších), rovný hřbet, charakteristické černotříslové zbarvení a je menší.
pes16-25kg51-56cm
fena16-25kg48-53cm
Obrazek